Tuhle otázku a jednoznačně opodstatněnou na mě vyblafnul Luky, když jsme šli denní tůru na Božím daru a celá rodina se mě ptala na různé detaily ze skřítčího lesa. Skřítčí svět? No jasně, vy si myslíte, že neexistuje? Ale vy bláhoví, to víte, že existuje.
A tedy, jak je vlastně takový lesní skřítek vysoký?
No není to žádný obr. Protože, kdo z lidí může říci, že někdy nějakého lesního skřítka viděl? No myslím si, že nikdo, nebo jen několik pozorných. A ti, když zjistí, že se nějaký kořen nebo větvička nebo lístek pohnuly, tak zůstanou nejdříve s otevřenou pusou stát a pak se udiveně koukají na místo, kde viděli ten pohyb. A tam už nic není. Skřítek je fuč. Jsou i někteří liďáci, hlavně pak děti, kteří pochopí, že to je nějaká živá bytost a chodí na ta místa pořád dokola a zkouší tam zase něco vidět. Věřím, že řadě z nás vnímavých lidí se to děje často.
Vždyť to je jasné, vždyť lesních skřítku je tolik, kolik je stromů v lese. Ale pak je divné, proč tedy v tak hustém lese si nedá nějaký ten skřítek pozor, aby ho třeba houbař nebo hrající se děti neviděly a oni ho uvidí? Nebo třeba přeci musí být zlobiloví skřítci, mno minimálně bukluci, vždyť je znáte, zvědaví jak jarní větřík a občas vykouknou za kmenem buku nebo se pokusí trefit bukvicí houbaře přesně do nosu.
No věřím, že to bukluci chtějí udělat, zlobilové. I skřítci jsou zvědaví tvorové, ale chrání je les. Les nedovolí, aby lidi o světě skřítků a malenek věděli. Protože les je chytrý, on ví a chrání tak i sebe. Protože, kdyby liďáci věděli o skřítcích, tak by se je možná snažili chytit a když by takový skřítek zmizel, strom by žalem uschnul a zemřel. A když by zahynul strom, zemřel by i jeho skřítek, který by pomalu usychal až by nakonec usnul nekonečným spánkem a nakonec vydechl naposledy.
Proto když chodíte lesem a občas uvidíte nějaký pohyb a myslíte si, že to je nějaký vítr, který si hraje s lístky stromu na zemi, nebo když pochodují větvičky jakoby samy, nebo když cáká z trávy rosa a nikde žádná žába nebo kobylka nejsou, co by je rozstříkly, tak ano… vidíte skřítka, ale pro vaše oči je neviditelný. Les ho chrání. Ale dnes jeho ochrana slábne. Ale to je zase jiný příběh…
A tati ty ty skřítky nevidíš?
A kdo vidí skřítky nebo jejich pohyb vlastně nejčastěji? No děti přeci. Mají svou hlavu a jsou mnohem víc vnímavější vůči okolí a přírodě, než dospěláčtí liďáci. A proto si se skřítky povídají, i když jim les neodpovídá. Nějak povědomě vědí, že na ně právě skřítci koukají a poslouchají. Sedí naproti na pařezu a broukají si a poslouchají. Proto velmi dobře skřítci vědí, co se děje ve světě liďáků. Že mají doma u téhle holčičky nějakou věc, co jí říkají televize a koukají tam na velké ryby, kterým říkají velryby, že každému děcku dneska kouká z kapsy taková krabička, do které pořád něco ťukají a nastavují a cvakají. Skřítci už vědí, že tomu říkají mobil a diví se přitom, proč něco takového mají, asi proto, že nemají houbonet.
Proto děti staví v lese domečky
A proto také děti v lese staví lesním skřítkům domečky. Jen tak jdou po lese a dostanou nápad, že tenhle kořen nebo tahle dutina stromu by zrovna potřebovala pěkný domeček. Jdou přesně na to místo a začnou sbírat šišky, větvičky, mech, a další stavební materiál a postaví za chvilku nádherný domeček. Holčičky ještě přidají kytičku, pomněnku nebo sasanku. Krásně domeček vyšperkují. Kluci udělají cestičky mezi domky a pak je to úplná nádhera. Přitom si povídají a říkají… to je pro mého skřítka, protože ten má rád, když kouká večer při usínání na hvězdičky, tak má tady uprostřed ložnice díru ve stropě. A jeho dospělák se úplně zbytečně zeptá „a co když mu bude do toho domku pršet?“ Klučina se na tátu otočí úplně s nechápavým výrazem, „ale tati… vždyť mu tam lesní vánek udělá sklo a tím ty kapky přeci nepropadnou“. Vedle u kořenu sedí lesní skřítek, který se těší na svůj nový letní domeček a plácá se po čele a nechápe, proč ten dospělák neví, že lesní vánek tvoří sklo. Tupec 🙂
Les ti napoví, jaký domek máš postavit
Když totiž děti liďáků staví v lesích domečky, napoví jim les, že ho mají postavit. Je to na přání malých skřítků. Les pak holčičku nebo klučinu zastaví na tom pravém místě a nechá ho postavit nádherný domeček podle představ konkrétního skřítka nebo malenky. Domečky pro malenky staví holčičky a pro skřítky pak kluci.
No a jak jsou vlastně tedy skřítci velcí? Ptá se táta holčičky ve smrkovém lese, když dokončila nádherný domeček s předsíňkou a dozdobila lesními kytičkami a borůvkami. „No to je tati přeci jasný, můj skřítek je velký jako tahle šiška“ a postaví smrkovou šišku doprostřed dvorečku, kde prý určitě tančí svůj lesní tanec, zamává jí, jakoby to byl skřítek, čapne tátu za ruku a jdou dál hledat houby. „A proč jsi tam neudělala třeba komín“, ptá se táta. „Tati přesně takový domeček můj skřítek chtěl, abych postavila přeci a komín nepotřeboval :)“ A jak liďáci odchází, tak zpoza šišky, píchnuté uprostřed dvorečku domečku, vykoukne malenka a změří se s tou šiškou a je úplně stejně vysoká 🙂 Hmm, divný.
A tak už asi tušíte, proč se domečky vyrobené dětmi pro skřítky i velikostně liší. Protože je děti vyrábějí na míru skřítkovi, pro kterého ho staví. I když to vlastně netuší. Už víte? No jasně 🙂 Skřítci a malenky jsou tak velcí, jako plody jejich stromů. Smrkoví jsou velcí jako smrkové šišky, borovičáci jsou mohutní jako velké borovicové šišky, vrbáci jako jehnědy, bukluci jako puklé bukvice a dubíci jako mohutné žaludy. A postupně rostou, jako roste i jejich rodný strom. A přestanou růst, až přestane růst jejich strom. To dá přeci rozum 🙂
Ale nenechte se mýlit. Takový malý dubík je silný jako spřežení pořádných lesních valachů, vrbová malenka je zase pružná a křehká dívenka jako vrbový proutek, borovičáci vezmou řádně za každou těžkou práci, vždyť na to mají postavu a smrčáci jsou pěkní hubení a vysocí běžci. Také jsou hodně v lese používaní jako poslíčci dobrých či špatných zpráv.
Tak už ti je to jasné, jak jsou skřítci velcí? Ale proč je Ronin jiný? Na to si budeme muset počkat do jiného příběhu.
Komentáře jsou uzavřené.