K téhle fotce mám zvlášť silný vztah. Vyfotil jsem jí kousek od naší chalupy v Lužických horách, cestou, podzimním lesem, k Chřibskému vodopádu. Miluju bukové lesy, nabíjejí mě. Cítím se v nich jako doma a je jedno, jestli buky prosvítá slunce, prší nebo je les zapadaný sněhem. Jelikož můj strom je buk, věřím, že to je právě tím.
Pokud znáte lesy v Lužických horách, víte o čem mluvím. Jsou to hodně bukové lesy, které se na podzim rozzáří zlatem spadaného listí, kmeny ztmavnou ze světle šedivé na tmavší šedivou a všude je bohovský klid.
A když občas člověk zvládne nemluvit a jen poslouchá, to je pak teprve paráda. Vyzkoušejte to 🙂 Třeba uslyšíte cupitat za svými zády nějakého lesního skřítka.
Komentáře jsou uzavřené.