Ronin Standa

10 Posts Zpět na úvod
Lesní ronin, hledající svůj bájný strom

Nepodceňujme staré stromy, v nouzi nás podrží

Toto je fotka z jednoho březnového rána, kdy jsem se po čase zase překonal a vyšel brzy ráno na procházku do Hostivařského parku. Kdo je z Prahy a zná Hostivař, tak ví, jak nemocný les to je. Rychle vyrostlé listnáče, vlastně většina náletové dřevo a do toho vysazené smrky. Většinou. Žádný kořenový systém. A tak si tak jdu sám ranním parkem, všude mladý nemocný les, popadané stromy přes sebe a pak vidím starého matadora, jak drží dva padlé mlaďasy a snaží se je udržet při životě. Snad silou, snad moudrostí věku. I když už sám stářím nemůže, tak drží… Tak trochu příznačný příběh v dnešní době. V době chybějících chlapských vzorů… Starý strom drží mladého, kterého vyvrátila vichřice

Když kácíš strom, mluvíš s ním?

Tento titulek může být obecně zavádějící. Kdo z nás kdy kácel strom, řekl bych, že? Když pominu lesáky a dřevorubce, tak ti z nás, co mají na pozemku u domku či chalupy nějaký ten strom, raději ho tam chceme nechat, aby stínil od kolemjdoucích pohledů. Ale čas od času je potřeba strom pokácet. Již nenese plody, je polámaný od vichřice, nebo začíná ohrožovat obyvatele chaty nebo usedlosti. A někdy prostě potřebujeme využít dřevo stromu pro topení, abychom mohli vařit a bylo nám teplo. Nebo jako stavební materiál. My máme na chalupě několik vysokých stromů, smrků. Jsou to naši kamarádi, kteří chrání naší zahradu. Ale jsou už také dost vysocí na to, aby při nepřízni počasí čas od času potrápily naše nervy. Naposledy to bylo před týdnem, kdy se Evropou prohnaly silné větry a celou noc nám duněla celá krajina nad hlavou. Naštěstí naše stromy vydržely. Proč ale mluvím o kácení…

Proč slzí stromy?

Tati proč ten strom slzí? Pamatuji si tuhle hlášku, když jsme šli od Hraničního rybníku nedaleko Kytlice a já si fotil tekoucí vodopád smůly na jednom mohutném smrku. Když jsem se pak zadíval po okolí, slzelo kolem nás vlastně smrků velké množství, jako parta kamarádů, kteří tam spolu kuchtí a krájeli právě před chvílí cibuli. Z kmenů jim tekly gejzíry bílé smůly. A vypadalo to tak, že slzí. Dneska už tam ty stromy nestojí, zničil je kůrovec a lesníci je vykáceli.  Když vytéká stromům pryskyřice, lidově smůla, z prasklin a dutin v kůře kmeni stromu, byl strom na tom místě poraněn nebo napaden. Hodně je to nyní v lesích vidět tam, kde probíhá těžba kůrovcem napadených stromů a stromy jsou díky těžbě hodně „odřené“. Ve zdravém lese ale také čas od času odpadne sama nebo důvodem větru suchá větev nějakého souseda. Taková větev umí udělat i klidně metrový šrám v…

Mám ráda naší trnku u Vltavy v Podbabě, povídá mi tuhle Katka

Brouzdám si čas od času na Facebooku a koukám se, co dělají mí kamarádi a příbuzní. Většinou pokaždé na mě vyskočí krásné fotky od mé sestřenky Katky, která má obrovský fotící talent. Fotky jsou nádherné, fotí památky a zachycuje přírodu, kudy chodí a brouzdá se svou rodinou po hájích českých a moravských. Ale hlavně, je jich mraky. Prostě tuny fotek. Vždycky si říkám, že kdyby nebyly digitály a fotilo se na film, musí mít tak 3 zaměstnání, aby měla na nákup materiálu 🙂 Ale vášni nepřikážeš. Narazil jsem včera opět na její novou sérku fotek s takovou tou vánoční atmosférou a zajímavým moudrem kolem toho, že už jsme jako dospělí a konečně moudří. Říkám si, že hodím moudro proti tomu jejímu a tak píšu: „Poznej svůj strom a víš, kdo jsi 🙂. V mém případě si letos na Vánoce ozdobím jabloň nebo buk a co ty?“ A místo rychlého postu…

Povídka o veselém borůvkovém skřítkovi

Miluji borůvky. Jejich sladkou chuť, která se rozplyne na jazyku, když tu křupavou borůvku zkřoupnu v puse. Vy také co? Kdo by je neměl rád. Myslím si, že když příroda tvořila tyto lesní modré lahodné plody, tak byla tak trochu naměkko. Probudila se do krásného slunného rána a řekla si, hmmm… dneska je mi tak krásně, že udělám pro svět něco mimořádného, něco sladkého. A tak příroda stvořila borůvky. Prostě šup a byly tady. Ale pak si po poledním spánku zívla a řekla si, hmmm… nepřehnala jsem to tak trochu a jak už to na světě je nastaveno, tak udělala trochu takovou tu zlobošinu a nakreslila do světa borůvkového skřítka. Jako jing a jang, jako bílá a černá. Prostě vytvořila borůvkové strážce, borůvkového skřítka. No nechci malovat borůvkou na zeď, ale každý z nás jsme ho už potkali. Každý z nás jsme už zažili jeho skopičiny a rošťárny. Že ne,…

Tati a jak velcí jsou vlastně lesní skřítci?

Tuhle otázku a jednoznačně opodstatněnou na mě vyblafnul Luky, když jsme šli denní tůru na Božím daru a celá rodina se mě ptala na různé detaily ze skřítčího lesa. Skřítčí svět? No jasně, vy si myslíte, že neexistuje? Ale vy bláhoví, to víte, že existuje. A tedy, jak je vlastně takový lesní skřítek vysoký? No není to žádný obr. Protože, kdo z lidí může říci, že někdy nějakého lesního skřítka viděl? No myslím si, že nikdo, nebo jen několik pozorných. A ti, když zjistí, že se nějaký kořen nebo větvička nebo lístek pohnuly, tak zůstanou nejdříve s otevřenou pusou stát a pak se udiveně koukají na místo, kde viděli ten pohyb. A tam už nic není. Skřítek je fuč. Jsou i někteří liďáci, hlavně pak děti, kteří pochopí, že to je nějaká živá bytost a chodí na ta místa pořád dokola a zkouší tam zase něco vidět. Věřím, že řadě…

Lidská přirovnání ke stromům mají i dnes svůj význam

Dnešní téma bude spíš takové filozofické, až mentální. Slovo a jeho význam ve spojení se stromy. Přirovnání a jejich význam. Určitě jste už slyšeli takové ty hlášky, jako třeba „Jsi tvrdohlavý jako dub“, „Třeseš se jako osika“, „Je vysoký jako topol“ nebo „Je zdravý jako dub nebo ořech“. A babičky rády říkávají „Je to kluk jako buk“. Jsou to obecně zažitá přirovnání, která vznikla před dlouhým časem a v době, kdy žít s přírodou a stromy dávalo mnohem větší smysl většině lidí než dnes. Ty jseš ale palice dubová Proč zrovna palice a proč právě dubová? No protože dříve se palice vyráběly dřevěné a jedním z nejtvrdších dřev stromů je dřevo dubové. Taková dubová palice už uměla zatlouct nejeden tlustý kolík, plot nebo palisádu. Anebo uměla udělat paseku mezi nepřáteli, prostě rozbít pár horkých kebulí. Proto si vzpomeňte, jestli někdy i na vaší hlavu nepřišla podobná hláška typu „že se chováte jako…

Děti znají magický svět druidů

Jako malý jsem pořád běhal někde venku za chalupou v lese. Stačila mi dřevěná hůl nebo klacek. Lítal jsem jako splašený a sekal do každého keře, který se mi zamanul. Bojoval jsem tak s neviditelnými nepřáteli a vítězoslavně tančil, když jsem je všechny porazil. Můj dřevěný meč nebyl jen tak ledajaký, byl samozřejmě magický. Uměl hořet, sesílat ledová kouzla a uměl vykouzlit mé spolubojovníky, kteří se mnou vybojovali mnoho tajných lesních bitev a misí. Měl jsem také nakreslenou na tvrdém ohořelém papíru mapu celého lesa, od splavu až po kukuřičné pole, od západu k východu. A od chalupy až k zakázanému lomu, kde byl nebezpečný 50-ti metrový sráz, od jihu po sever. Mapu jsem měl zakopanou v tajné skrýši pod skalou uprostřed tohoto magického lesa. Toto místo jsem znal jenom já. Vedle mapy tam byly navždy uschované další poklady mladého válečníka a kouzelníka, jako například zbytky svíček, v igelitu zabalené…

Košatý javor v zámecké zahradě v Českém Krumlově

Co mě vždycky přitáhne k sobě a dostane „do kolen“ jsou obrovské košaté stromy. Myslím, že mi jsou prostě souzení. Každý si uchovává vzpomínky na to pěkné a dobré. Vedle krásných vzpomínek na chvíle a okamžiky, např. že se máte super rodinu, že se vám narodí dítě nebo jste dokázali něco neskutečného, jsou pak pro každého z nás určité chvíle a vzpomínky určené jen každému z nás. A pro mě jsou to chvíle, když uvidím takového stromového velikána. Naštěstí už dneska existují pro rychlý záznam mobilní telefony a tak se mi jich v mé fotobance hodně množí. Jeden z takových zážitků, který dnes na mě vypadl z archivu je kaštan, který roste v zámecké zahradě zámku v Českém Krumlově. Pamatuju si do dneška takové to „vau, ty bláho ten je“. Na takový strom se nezapomíná a doufám, že tam ještě dlouho tenhle drobek vydrží. Jak jsem se dočetl na netu,…

Příběh o lesním jezírku aneb plovárna pro skřítky uprostřed lesa

Každý z nás, kdo chodí na houby do lesa, má svá zajímavá místa, kde tutově nějakého toho hříbka najde. I naše rodina má takový les v Lužických horách mezi obcemi Kytlice a Krásné pole. Smíšený les, kde najdete snad všechny druhy stromů a porostů, musíte chodit pořád nahoru a dolu, všude leží popadané stromy od vichřice, které tam nakonec zetlí a stanou se součástí humusu a půdy potřebné pro nové mladé stromové jedince. Houby tam rostou v různých zákoutích, pod kořeny, pod popadanými stromy. A všude jsou prameny. Všude vyvěrá voda, jako je to vlastně v Lužičkách běžné. A tak se stává, že hlavně po deštích tu v lesích najdete různá lesní jezírka. A na jednom místě v této části lesa jsme před asi dvěma roky našli zajímavý přírodní úkaz. Jdeme si takhle lesem, koukáme pod větve a hledáme praváky, všude zurčí a bublají potůčky, vyvěrající ze země a najednou…

Navigate