Ronin Standa

5 Posts Zpět na úvod
Lesní ronin, hledající svůj bájný strom

Jaký je váš strom? Mým stromem je buk.

Co je to za otázku? Řeknete si možná při čtení tohoto titulku. Proč bych měl mít, bože, nějaký svůj strom. Stromy jsou všude kolem mě a tak prostě jsou. Je to tak? Já myslím, že to tak není. Každý z nás má svůj strom a je to tak dané již od pradávna. Například mým stromem je buk. Zkuste vysledovat, v jakém lese je vám nejlíp Když vcházím do bukového lesa, je to takový ten pocit „ááách“. Všechno ze mě spadne, rozsvítím se a tlemím se od ucha k uchu. Je mi tam báječně. A je jedno, jestli právě svítí slunce, prší a stromy jsou mokré, nebo je bukový les zapadaný sněhem. Je mi to úplně jedno. Prostě jsem v tu chvíli doma a to se počítá.  Podobně to máme všichni. Někdo si rád posedí pod statnou lípou, utrhne si nevědomky srdčitý lipový lístek a mne ho mezi prsty. Dívá se…

Našel jsem starobylý dub, bájného ronina u Káraného

Dnes jsem byl s kamarády na rybách, na podzimní přívlači na Jizeře. S šupiňákama Leošem a Pavlem jsme šli z Otradovic až na soutok Jizery s Labem. Nic jsme sice nelapili, ale den to byl ideální pro procházku podél řeky, zajímavou přírodou. A u Káraného, nedaleko chatové osady, jsem uviděl dub, který má v průměru určitě přes 2 metry. Obrovský nádherný velikán, bájný dub. Říkal jsem si, jak by na něj čučeli keltové a říkali si něco o bájném Fargusovi. Už byl bez listí, ale i tak působil monumentálně. Tak jsem si řekl, že povedu seznam takových velikánů. Protože jich u nás v České republice opravdu asi moc není. A proč tomu tak je? K tomu bych se chtěl vrátit v blogu někdy později. Téma a odborníka na něj mám 🙂 A příští jaro-léto se k němu určitě vrátím a vyfotím ho s plnou košatou korunou listí a zkusím vyfotit…

První pohádka, aneb Jak Míša o svůj paleček přišla

3 slova, co to je? 3 slova je má oblíbená disciplína. Už od doby, kdy mé děti byly malinké, jsem jim vyprávěl pohádky. Ale většinou mě nebavilo moc číst klasiku a protože mě nebavilo si ty pohádky různě upravovat do úsměvných nebo jinako verzí, začal jsem si pohádky pro děti vymýšlet. Večer jsme vždycky zhasli lampičku a děti začaly vymýšlet slova. Vždy 3, aby to šlo poskládat do rychlé smysluplné pohádky nebo povídky. Občas děti žadonily, „tati přidej ještě slovo navíc“, „to je nespravedlivý, že Luky má jedno slovo navíc“… Mno, myslím si, že i tři je dost 🙂 Pak když už děti začaly chápat, že by stálo za to tátu trochu v té disciplíně vykoupat, tak si už dopředu přes den vymýšlely, jak mi to pořádně ztížit. Kombinace slov slepice-kombajn-hvězda jako super, ale třeba kosmonaut-kimono-srdce už je docela masakr. Ale myslím, že jsem se s tím vždycky popral dobře. …

Podzimní les u Chřibského vodopádu

K téhle fotce mám zvlášť silný vztah. Vyfotil jsem jí kousek od naší chalupy v Lužických horách, cestou, podzimním lesem, k Chřibskému vodopádu. Miluju bukové lesy, nabíjejí mě. Cítím se v nich jako doma a je jedno, jestli buky prosvítá slunce, prší nebo je les zapadaný sněhem. Jelikož můj strom je buk, věřím, že to je právě tím. Pokud znáte lesy v Lužických horách, víte o čem mluvím. Jsou to hodně bukové lesy, které se na podzim rozzáří zlatem spadaného listí, kmeny ztmavnou ze světle šedivé na tmavší šedivou a všude je bohovský klid. A když občas člověk zvládne nemluvit a jen poslouchá, to je pak teprve paráda. Vyzkoušejte to 🙂 Třeba uslyšíte cupitat za svými zády nějakého lesního skřítka. Podzim v tajemném bukovém lese u Chřibského vodopádu

Co se děje, když listí na stromech ševelí?

Pamatuju si, že když jsem byl malej, cca 10 let, tak jsme na chalupě v jižních Čechách měli za sebou les, který se jmenoval Pavlovka. Podle vesnice nebo čtvrti Pavlov, ve které stála naše chalupa. A ten les ševelil. A měl jsem tam jedno místo, kam jsem jako kluk chodil moc rád. Bylo to místo, kam nikdo než jen já, nechodil. Šlo se vždycky doleva do strmého kopce, les byl smrkový, takže to bylo ideální místo na sbírání polohříbků. Jejich hnědé hlavy na mě vždycky vykukovaly a já chodil každý den pro nové houbařské úlovky a vždycky jsem na svém okruhu nějakou tu houbu našel. To pak máma nový úlovek hned zavařila a byly to takové ty houbové kyselé dobroty 🙂 To místo v Pavlovce bylo kouzelné. Bylo nad roklí, kde každý rok hnízdil orel skalní a já se vždycky na něj chodil dívat, jak vylétá odněkud ze skály pode…

Navigate