Les a já

Když kácíš strom, mluvíš s ním?

Tento titulek může být obecně zavádějící. Kdo z nás kdy kácel strom, řekl bych, že? Když pominu lesáky a dřevorubce, tak ti z nás, co mají na pozemku u domku či chalupy nějaký ten strom, raději ho tam chceme nechat, aby stínil od kolemjdoucích pohledů. Ale čas od času je potřeba strom pokácet. Již nenese plody, je polámaný od vichřice, nebo začíná ohrožovat obyvatele chaty nebo usedlosti. A někdy prostě potřebujeme využít dřevo stromu pro topení, abychom mohli vařit a bylo nám teplo. Nebo jako stavební materiál. My máme na chalupě několik vysokých stromů, smrků. Jsou to naši kamarádi, kteří chrání naší zahradu. Ale jsou už také dost vysocí na to, aby při nepřízni počasí čas od času potrápily naše nervy. Naposledy to bylo před týdnem, kdy se Evropou prohnaly silné větry a celou noc nám duněla celá krajina nad hlavou. Naštěstí naše stromy vydržely. Proč ale mluvím o kácení…

Proč slzí stromy?

Tati proč ten strom slzí? Pamatuji si tuhle hlášku, když jsme šli od Hraničního rybníku nedaleko Kytlice a já si fotil tekoucí vodopád smůly na jednom mohutném smrku. Když jsem se pak zadíval po okolí, slzelo kolem nás vlastně smrků velké množství, jako parta kamarádů, kteří tam spolu kuchtí a krájeli právě před chvílí cibuli. Z kmenů jim tekly gejzíry bílé smůly. A vypadalo to tak, že slzí. Dneska už tam ty stromy nestojí, zničil je kůrovec a lesníci je vykáceli.  Když vytéká stromům pryskyřice, lidově smůla, z prasklin a dutin v kůře kmeni stromu, byl strom na tom místě poraněn nebo napaden. Hodně je to nyní v lesích vidět tam, kde probíhá těžba kůrovcem napadených stromů a stromy jsou díky těžbě hodně „odřené“. Ve zdravém lese ale také čas od času odpadne sama nebo důvodem větru suchá větev nějakého souseda. Taková větev umí udělat i klidně metrový šrám v…

Tati a jak velcí jsou vlastně lesní skřítci?

Tuhle otázku a jednoznačně opodstatněnou na mě vyblafnul Luky, když jsme šli denní tůru na Božím daru a celá rodina se mě ptala na různé detaily ze skřítčího lesa. Skřítčí svět? No jasně, vy si myslíte, že neexistuje? Ale vy bláhoví, to víte, že existuje. A tedy, jak je vlastně takový lesní skřítek vysoký? No není to žádný obr. Protože, kdo z lidí může říci, že někdy nějakého lesního skřítka viděl? No myslím si, že nikdo, nebo jen několik pozorných. A ti, když zjistí, že se nějaký kořen nebo větvička nebo lístek pohnuly, tak zůstanou nejdříve s otevřenou pusou stát a pak se udiveně koukají na místo, kde viděli ten pohyb. A tam už nic není. Skřítek je fuč. Jsou i někteří liďáci, hlavně pak děti, kteří pochopí, že to je nějaká živá bytost a chodí na ta místa pořád dokola a zkouší tam zase něco vidět. Věřím, že řadě…

Děti znají magický svět druidů

Jako malý jsem pořád běhal někde venku za chalupou v lese. Stačila mi dřevěná hůl nebo klacek. Lítal jsem jako splašený a sekal do každého keře, který se mi zamanul. Bojoval jsem tak s neviditelnými nepřáteli a vítězoslavně tančil, když jsem je všechny porazil. Můj dřevěný meč nebyl jen tak ledajaký, byl samozřejmě magický. Uměl hořet, sesílat ledová kouzla a uměl vykouzlit mé spolubojovníky, kteří se mnou vybojovali mnoho tajných lesních bitev a misí. Měl jsem také nakreslenou na tvrdém ohořelém papíru mapu celého lesa, od splavu až po kukuřičné pole, od západu k východu. A od chalupy až k zakázanému lomu, kde byl nebezpečný 50-ti metrový sráz, od jihu po sever. Mapu jsem měl zakopanou v tajné skrýši pod skalou uprostřed tohoto magického lesa. Toto místo jsem znal jenom já. Vedle mapy tam byly navždy uschované další poklady mladého válečníka a kouzelníka, jako například zbytky svíček, v igelitu zabalené…

Jaký je váš strom? Mým stromem je buk.

Co je to za otázku? Řeknete si možná při čtení tohoto titulku. Proč bych měl mít, bože, nějaký svůj strom. Stromy jsou všude kolem mě a tak prostě jsou. Je to tak? Já myslím, že to tak není. Každý z nás má svůj strom a je to tak dané již od pradávna. Například mým stromem je buk. Zkuste vysledovat, v jakém lese je vám nejlíp Když vcházím do bukového lesa, je to takový ten pocit „ááách“. Všechno ze mě spadne, rozsvítím se a tlemím se od ucha k uchu. Je mi tam báječně. A je jedno, jestli právě svítí slunce, prší a stromy jsou mokré, nebo je bukový les zapadaný sněhem. Je mi to úplně jedno. Prostě jsem v tu chvíli doma a to se počítá.  Podobně to máme všichni. Někdo si rád posedí pod statnou lípou, utrhne si nevědomky srdčitý lipový lístek a mne ho mezi prsty. Dívá se…

Našel jsem starobylý dub, bájného ronina u Káraného

Dnes jsem byl s kamarády na rybách, na podzimní přívlači na Jizeře. S šupiňákama Leošem a Pavlem jsme šli z Otradovic až na soutok Jizery s Labem. Nic jsme sice nelapili, ale den to byl ideální pro procházku podél řeky, zajímavou přírodou. A u Káraného, nedaleko chatové osady, jsem uviděl dub, který má v průměru určitě přes 2 metry. Obrovský nádherný velikán, bájný dub. Říkal jsem si, jak by na něj čučeli keltové a říkali si něco o bájném Fargusovi. Už byl bez listí, ale i tak působil monumentálně. Tak jsem si řekl, že povedu seznam takových velikánů. Protože jich u nás v České republice opravdu asi moc není. A proč tomu tak je? K tomu bych se chtěl vrátit v blogu někdy později. Téma a odborníka na něj mám 🙂 A příští jaro-léto se k němu určitě vrátím a vyfotím ho s plnou košatou korunou listí a zkusím vyfotit…

Co se děje, když listí na stromech ševelí?

Pamatuju si, že když jsem byl malej, cca 10 let, tak jsme na chalupě v jižních Čechách měli za sebou les, který se jmenoval Pavlovka. Podle vesnice nebo čtvrti Pavlov, ve které stála naše chalupa. A ten les ševelil. A měl jsem tam jedno místo, kam jsem jako kluk chodil moc rád. Bylo to místo, kam nikdo než jen já, nechodil. Šlo se vždycky doleva do strmého kopce, les byl smrkový, takže to bylo ideální místo na sbírání polohříbků. Jejich hnědé hlavy na mě vždycky vykukovaly a já chodil každý den pro nové houbařské úlovky a vždycky jsem na svém okruhu nějakou tu houbu našel. To pak máma nový úlovek hned zavařila a byly to takové ty houbové kyselé dobroty 🙂 To místo v Pavlovce bylo kouzelné. Bylo nad roklí, kde každý rok hnízdil orel skalní a já se vždycky na něj chodil dívat, jak vylétá odněkud ze skály pode…

Navigate