Obrazem

Nepodceňujme staré stromy, v nouzi nás podrží

Toto je fotka z jednoho březnového rána, kdy jsem se po čase zase překonal a vyšel brzy ráno na procházku do Hostivařského parku. Kdo je z Prahy a zná Hostivař, tak ví, jak nemocný les to je. Rychle vyrostlé listnáče, vlastně většina náletové dřevo a do toho vysazené smrky. Většinou. Žádný kořenový systém. A tak si tak jdu sám ranním parkem, všude mladý nemocný les, popadané stromy přes sebe a pak vidím starého matadora, jak drží dva padlé mlaďasy a snaží se je udržet při životě. Snad silou, snad moudrostí věku. I když už sám stářím nemůže, tak drží… Tak trochu příznačný příběh v dnešní době. V době chybějících chlapských vzorů… Starý strom drží mladého, kterého vyvrátila vichřice

Mám ráda naší trnku u Vltavy v Podbabě, povídá mi tuhle Katka

Brouzdám si čas od času na Facebooku a koukám se, co dělají mí kamarádi a příbuzní. Většinou pokaždé na mě vyskočí krásné fotky od mé sestřenky Katky, která má obrovský fotící talent. Fotky jsou nádherné, fotí památky a zachycuje přírodu, kudy chodí a brouzdá se svou rodinou po hájích českých a moravských. Ale hlavně, je jich mraky. Prostě tuny fotek. Vždycky si říkám, že kdyby nebyly digitály a fotilo se na film, musí mít tak 3 zaměstnání, aby měla na nákup materiálu 🙂 Ale vášni nepřikážeš. Narazil jsem včera opět na její novou sérku fotek s takovou tou vánoční atmosférou a zajímavým moudrem kolem toho, že už jsme jako dospělí a konečně moudří. Říkám si, že hodím moudro proti tomu jejímu a tak píšu: „Poznej svůj strom a víš, kdo jsi 🙂. V mém případě si letos na Vánoce ozdobím jabloň nebo buk a co ty?“ A místo rychlého postu…

Košatý javor v zámecké zahradě v Českém Krumlově

Co mě vždycky přitáhne k sobě a dostane „do kolen“ jsou obrovské košaté stromy. Myslím, že mi jsou prostě souzení. Každý si uchovává vzpomínky na to pěkné a dobré. Vedle krásných vzpomínek na chvíle a okamžiky, např. že se máte super rodinu, že se vám narodí dítě nebo jste dokázali něco neskutečného, jsou pak pro každého z nás určité chvíle a vzpomínky určené jen každému z nás. A pro mě jsou to chvíle, když uvidím takového stromového velikána. Naštěstí už dneska existují pro rychlý záznam mobilní telefony a tak se mi jich v mé fotobance hodně množí. Jeden z takových zážitků, který dnes na mě vypadl z archivu je kaštan, který roste v zámecké zahradě zámku v Českém Krumlově. Pamatuju si do dneška takové to „vau, ty bláho ten je“. Na takový strom se nezapomíná a doufám, že tam ještě dlouho tenhle drobek vydrží. Jak jsem se dočetl na netu,…

Příběh o lesním jezírku aneb plovárna pro skřítky uprostřed lesa

Každý z nás, kdo chodí na houby do lesa, má svá zajímavá místa, kde tutově nějakého toho hříbka najde. I naše rodina má takový les v Lužických horách mezi obcemi Kytlice a Krásné pole. Smíšený les, kde najdete snad všechny druhy stromů a porostů, musíte chodit pořád nahoru a dolu, všude leží popadané stromy od vichřice, které tam nakonec zetlí a stanou se součástí humusu a půdy potřebné pro nové mladé stromové jedince. Houby tam rostou v různých zákoutích, pod kořeny, pod popadanými stromy. A všude jsou prameny. Všude vyvěrá voda, jako je to vlastně v Lužičkách běžné. A tak se stává, že hlavně po deštích tu v lesích najdete různá lesní jezírka. A na jednom místě v této části lesa jsme před asi dvěma roky našli zajímavý přírodní úkaz. Jdeme si takhle lesem, koukáme pod větve a hledáme praváky, všude zurčí a bublají potůčky, vyvěrající ze země a najednou…

Našel jsem starobylý dub, bájného ronina u Káraného

Dnes jsem byl s kamarády na rybách, na podzimní přívlači na Jizeře. S šupiňákama Leošem a Pavlem jsme šli z Otradovic až na soutok Jizery s Labem. Nic jsme sice nelapili, ale den to byl ideální pro procházku podél řeky, zajímavou přírodou. A u Káraného, nedaleko chatové osady, jsem uviděl dub, který má v průměru určitě přes 2 metry. Obrovský nádherný velikán, bájný dub. Říkal jsem si, jak by na něj čučeli keltové a říkali si něco o bájném Fargusovi. Už byl bez listí, ale i tak působil monumentálně. Tak jsem si řekl, že povedu seznam takových velikánů. Protože jich u nás v České republice opravdu asi moc není. A proč tomu tak je? K tomu bych se chtěl vrátit v blogu někdy později. Téma a odborníka na něj mám 🙂 A příští jaro-léto se k němu určitě vrátím a vyfotím ho s plnou košatou korunou listí a zkusím vyfotit…

Podzimní les u Chřibského vodopádu

K téhle fotce mám zvlášť silný vztah. Vyfotil jsem jí kousek od naší chalupy v Lužických horách, cestou, podzimním lesem, k Chřibskému vodopádu. Miluju bukové lesy, nabíjejí mě. Cítím se v nich jako doma a je jedno, jestli buky prosvítá slunce, prší nebo je les zapadaný sněhem. Jelikož můj strom je buk, věřím, že to je právě tím. Pokud znáte lesy v Lužických horách, víte o čem mluvím. Jsou to hodně bukové lesy, které se na podzim rozzáří zlatem spadaného listí, kmeny ztmavnou ze světle šedivé na tmavší šedivou a všude je bohovský klid. A když občas člověk zvládne nemluvit a jen poslouchá, to je pak teprve paráda. Vyzkoušejte to 🙂 Třeba uslyšíte cupitat za svými zády nějakého lesního skřítka. Podzim v tajemném bukovém lese u Chřibského vodopádu

Navigate