Vše o stromech

Když kácíš strom, mluvíš s ním?

Tento titulek může být obecně zavádějící. Kdo z nás kdy kácel strom, řekl bych, že? Když pominu lesáky a dřevorubce, tak ti z nás, co mají na pozemku u domku či chalupy nějaký ten strom, raději ho tam chceme nechat, aby stínil od kolemjdoucích pohledů. Ale čas od času je potřeba strom pokácet. Již nenese plody, je polámaný od vichřice, nebo začíná ohrožovat obyvatele chaty nebo usedlosti. A někdy prostě potřebujeme využít dřevo stromu pro topení, abychom mohli vařit a bylo nám teplo. Nebo jako stavební materiál. My máme na chalupě několik vysokých stromů, smrků. Jsou to naši kamarádi, kteří chrání naší zahradu. Ale jsou už také dost vysocí na to, aby při nepřízni počasí čas od času potrápily naše nervy. Naposledy to bylo před týdnem, kdy se Evropou prohnaly silné větry a celou noc nám duněla celá krajina nad hlavou. Naštěstí naše stromy vydržely. Proč ale mluvím o kácení…

Proč slzí stromy?

Tati proč ten strom slzí? Pamatuji si tuhle hlášku, když jsme šli od Hraničního rybníku nedaleko Kytlice a já si fotil tekoucí vodopád smůly na jednom mohutném smrku. Když jsem se pak zadíval po okolí, slzelo kolem nás vlastně smrků velké množství, jako parta kamarádů, kteří tam spolu kuchtí a krájeli právě před chvílí cibuli. Z kmenů jim tekly gejzíry bílé smůly. A vypadalo to tak, že slzí. Dneska už tam ty stromy nestojí, zničil je kůrovec a lesníci je vykáceli.  Když vytéká stromům pryskyřice, lidově smůla, z prasklin a dutin v kůře kmeni stromu, byl strom na tom místě poraněn nebo napaden. Hodně je to nyní v lesích vidět tam, kde probíhá těžba kůrovcem napadených stromů a stromy jsou díky těžbě hodně „odřené“. Ve zdravém lese ale také čas od času odpadne sama nebo důvodem větru suchá větev nějakého souseda. Taková větev umí udělat i klidně metrový šrám v…

Lidská přirovnání ke stromům mají i dnes svůj význam

Dnešní téma bude spíš takové filozofické, až mentální. Slovo a jeho význam ve spojení se stromy. Přirovnání a jejich význam. Určitě jste už slyšeli takové ty hlášky, jako třeba „Jsi tvrdohlavý jako dub“, „Třeseš se jako osika“, „Je vysoký jako topol“ nebo „Je zdravý jako dub nebo ořech“. A babičky rády říkávají „Je to kluk jako buk“. Jsou to obecně zažitá přirovnání, která vznikla před dlouhým časem a v době, kdy žít s přírodou a stromy dávalo mnohem větší smysl většině lidí než dnes. Ty jseš ale palice dubová Proč zrovna palice a proč právě dubová? No protože dříve se palice vyráběly dřevěné a jedním z nejtvrdších dřev stromů je dřevo dubové. Taková dubová palice už uměla zatlouct nejeden tlustý kolík, plot nebo palisádu. Anebo uměla udělat paseku mezi nepřáteli, prostě rozbít pár horkých kebulí. Proto si vzpomeňte, jestli někdy i na vaší hlavu nepřišla podobná hláška typu „že se chováte jako…

Děti znají magický svět druidů

Jako malý jsem pořád běhal někde venku za chalupou v lese. Stačila mi dřevěná hůl nebo klacek. Lítal jsem jako splašený a sekal do každého keře, který se mi zamanul. Bojoval jsem tak s neviditelnými nepřáteli a vítězoslavně tančil, když jsem je všechny porazil. Můj dřevěný meč nebyl jen tak ledajaký, byl samozřejmě magický. Uměl hořet, sesílat ledová kouzla a uměl vykouzlit mé spolubojovníky, kteří se mnou vybojovali mnoho tajných lesních bitev a misí. Měl jsem také nakreslenou na tvrdém ohořelém papíru mapu celého lesa, od splavu až po kukuřičné pole, od západu k východu. A od chalupy až k zakázanému lomu, kde byl nebezpečný 50-ti metrový sráz, od jihu po sever. Mapu jsem měl zakopanou v tajné skrýši pod skalou uprostřed tohoto magického lesa. Toto místo jsem znal jenom já. Vedle mapy tam byly navždy uschované další poklady mladého válečníka a kouzelníka, jako například zbytky svíček, v igelitu zabalené…

Jaký je váš strom? Mým stromem je buk.

Co je to za otázku? Řeknete si možná při čtení tohoto titulku. Proč bych měl mít, bože, nějaký svůj strom. Stromy jsou všude kolem mě a tak prostě jsou. Je to tak? Já myslím, že to tak není. Každý z nás má svůj strom a je to tak dané již od pradávna. Například mým stromem je buk. Zkuste vysledovat, v jakém lese je vám nejlíp Když vcházím do bukového lesa, je to takový ten pocit „ááách“. Všechno ze mě spadne, rozsvítím se a tlemím se od ucha k uchu. Je mi tam báječně. A je jedno, jestli právě svítí slunce, prší a stromy jsou mokré, nebo je bukový les zapadaný sněhem. Je mi to úplně jedno. Prostě jsem v tu chvíli doma a to se počítá.  Podobně to máme všichni. Někdo si rád posedí pod statnou lípou, utrhne si nevědomky srdčitý lipový lístek a mne ho mezi prsty. Dívá se…

Navigate