Pamatuju si, že když jsem byl malej, cca 10 let, tak jsme na chalupě v jižních Čechách měli za sebou les, který se jmenoval Pavlovka. Podle vesnice nebo čtvrti Pavlov, ve které stála naše chalupa. A ten les ševelil. A měl jsem tam jedno místo, kam jsem jako kluk chodil moc rád. Bylo to místo, kam nikdo než jen já, nechodil. Šlo se vždycky doleva do strmého kopce, les byl smrkový, takže to bylo ideální místo na sbírání polohříbků. Jejich hnědé hlavy na mě vždycky vykukovaly a já chodil každý den pro nové houbařské úlovky a vždycky jsem na svém okruhu nějakou tu houbu našel. To pak máma nový úlovek hned zavařila a byly to takové ty houbové kyselé dobroty 🙂 To místo v Pavlovce bylo kouzelné. Bylo nad roklí, kde každý rok hnízdil orel skalní a já se vždycky na něj chodil dívat, jak vylétá odněkud ze skály pode…
To místo v Pavlovce bylo kouzelné. Bylo nad roklí, kde každý rok hnízdil orel skalní a já se vždycky na něj chodil dívat jak vylétá odněkud ze skály pode mnou.