Každý z nás, kdo chodí na houby do lesa, má svá zajímavá místa, kde tutově nějakého toho hříbka najde. I naše rodina má takový les v Lužických horách mezi obcemi Kytlice a Krásné pole. Smíšený les, kde najdete snad všechny druhy stromů a porostů, musíte chodit pořád nahoru a dolu, všude leží popadané stromy od vichřice, které tam nakonec zetlí a stanou se součástí humusu a půdy potřebné pro nové mladé stromové jedince. Houby tam rostou v různých zákoutích, pod kořeny, pod popadanými stromy. A všude jsou prameny. Všude vyvěrá voda, jako je to vlastně v Lužičkách běžné. A tak se stává, že hlavně po deštích tu v lesích najdete různá lesní jezírka. A na jednom místě v této části lesa jsme před asi dvěma roky našli zajímavý přírodní úkaz. Jdeme si takhle lesem, koukáme pod větve a hledáme praváky, všude zurčí a bublají potůčky, vyvěrající ze země a najednou…
Podzimní les u Chřibského vodopádu
K téhle fotce mám zvlášť silný vztah. Vyfotil jsem jí kousek od naší chalupy v Lužických horách, cestou, podzimním lesem, k Chřibskému vodopádu. Miluju bukové lesy, nabíjejí mě. Cítím se v nich jako doma a je jedno, jestli buky prosvítá slunce, prší nebo je les zapadaný sněhem. Jelikož můj strom je buk, věřím, že to je právě tím. Pokud znáte lesy v Lužických horách, víte o čem mluvím. Jsou to hodně bukové lesy, které se na podzim rozzáří zlatem spadaného listí, kmeny ztmavnou ze světle šedivé na tmavší šedivou a všude je bohovský klid. A když občas člověk zvládne nemluvit a jen poslouchá, to je pak teprve paráda. Vyzkoušejte to 🙂 Třeba uslyšíte cupitat za svými zády nějakého lesního skřítka. Podzim v tajemném bukovém lese u Chřibského vodopádu